Vracela jsem se právě z Havantu, kde jsem zajišťovala novou ohradu na ovce pro paní Enari. Přemýšlela jsem, kde nejlépe sehnat ovce a taky krmení pro ně, a tak jsem v zamyšlení došla až k pobřeží pod Andorem. Pomyslela jsem si: vida, pár ryb do hospůdky se neztratí, nahodila jsem prut, chytala jsem jednoho okouna za druhým, a co chvíli popošla pár kroků po ztemnělém pobřeží. Najednou slyším přímo za sebou zaržání koně. Lekla jsem se pořádně, jen co je pravda. Neslyšela jsem ho přijíždět a najednou tu byl. Na statném hnědáku seděl pohledný muž.