Přítelkyně

Vzpomínky ji zanesly do toho večera, kdy se poprvé setkala s An.

Dobře, že jsem nakonec její nabídku neodmítla, pomyslela si. An je milá. Je to moje nejlepší kamarádka, jako kdybychom se znaly odjakživa.Heratrix se pousmála. Je zvláštní. Možná to je tím, že je elfka, kdo ví?
Heratrix se nikdy předtím s žádnou elfkou nesetkala. An ji nepřestávala fascinovat. Ty nádherné vlasy... nikdy by si nepomyslela, že zelené vlasy mohou být krásné. Její chůze a ladné pohyby, jako kdyby stále tančila po kapkách rosy. Není divu, že se kolem ní stále motali muži, mladí i staří, přitahováni jako noční hmyz k hořící svíčce. Ano, to je dobrý příměr, pochválila si svou myšlenku. Jako můry, které letí ke světlu a ono je spálí na prach a popel. Zdálo se jí, že An si nikdy se srdci druhých lidí hlavu neláme. Zamrká na ně těma svýma hvězdičkovýma očima, zavlní boky... a než se otočíš, už je pryč. Muži si ji kupují, dotírají na ni, lepí se na ni jako na mucholapku. A ona? Zářivě se usměje a odtančí o květ dál.

Tohle já nikdy umět nebudu, povzdychla si Heratrix. Jsem jako šedivá myška. Ne že by se na mě leckdo také s radostí nepodíval (při té myšlence se trochu začervenala), ale sotva mne někdo osloví, sama utíkám jako vyplašený králík.

Závist však v jejím povzdechu nebyla. Naopak, obdivovala svou přítelkyni a přála jí její úspěchy. Brala ji jako svou nedostižnou učitelku. Učitelku lásky. Tady se Heratrix opravdu zarazila. Vybavila si zvláštní příhodu, která se přihodila před několika dny.

K An často chodily – v denní i noční dobu – nejrůznější návštěvy.

Tentokrát do dveří vstoupila okouzlující dívka. Her přemýšlela, proč jí připadá podobná An, než jí došlo, že i tato dívka - Gorlae, jak se po chvíli představila - je zjevně také elfka. Gorlae ji chvíli pozorovala přivřenýma očima. Potom si začaly povídat. Pročpak Heratrix přišlo, jako by ji ta dívka sváděla? Elfky, a jejich zvláštní způsoby, pomyslela si Her.

K večeru se domů vrátila An. Přivítala se s Heratrix přátelským polibkem. Gorlae také nastavila rty, ale An jakoby si nevšimla, začala si zouvat botky. Gorlae na vteřinku ztuhly rysy. Potom ale přimhouřila oči a vrhla po Heratrix takovým pohledem, jako by jí šlehla palčivou kopřivou. Byl to jen kratičký záblesk v jejích očích, ale Heratrix měla náhle chuť se sebrat a utíkat pryč, co nejdál dokáže. Ovládla se a začala na stůl připravovat něco malého k večeři. Gor si přisunula židli a všechny tři dívky usedly k jídlu.

Nálada se rychle uvolnila. Ovoce na stole rychle mizelo a dívky štěbetaly o sto šest. Mezi An a Gorlae jiskřily veselé poznámky a v mnohých z nich Her vycítila skrývaný podtext, kterému příliš nerozuměla. Spíš jsem rozumět nechtěla, připustila si nyní pro sebe. An se otočila ke skříni a postavila na stůl džbánek rudě červeného vína. Všem nalila do pohárů štědrou dávku.

"Na život a na lásku!" pozvedla svou číši. Očima se vpíjela do Heřiných, a ta po krátké chvilce v rozpacích sklopila zrak.
"Na lásku," opakovala Gorlae a záhadně se na Her usmála. Čím více pohárů vypily, tím delší a pronikavější pohledy jí Gor věnovala.
Heratrix víno chutnalo a přišlo jí velmi legrační, jak je svět najednou krásný a houpavý. Smála se a chichotala a připadala si jako hvězda galavečírku. I druhé dívky byly veselé a rozjařené. Objímaly se a hihňaly každé hlouposti.
"Ale pozor, dívky," položila najednou Gorlae na stůl nějaký balíček. Roztrhla hedvábný papír. V balíčku bylo několik hroznů bobulek modrofialové barvy, které Heratrix předtím nikdy neviděla.
"Ambrozie," pousmála se An.
Her natáhla ruku, aby ochutnala, ale Gor ji žertovně plácla přes prsty.
"Počkej, já sama. Dívej se!"
Her už teď přišlo všechno legrační, a tak se jen znovu rozhihňala.
Gorlae však měla v očích zvláštní, nevyzpytatelný výraz. Vláčným pohybem z hroznu utrhla jednu bobulku a podala ji An ke rtům. An se pousmála, jemně rtíky rozevřela a bobulku jimi stiskla. Obě dívky si hleděly vzájemně do očí. Her se i přes mlžný opar vinného opojení rozbušilo srdce. Na chvilku se nad tím zarazila, ale pak jí to znovu přišlo k smíchu. To už ale Gor držela v prstech další bobulku.
"Teď ty, Her!" řekla panovačným tónem. Her jako ve snách pootevřela ústa. Cítila, jak jí bobulka vklouzla mezi rty. Gor jakoby náhodou lehce bříškem prstu přejela Heratrix po rtech. Her se kousla do rtu. Cítila, jak jí krev stoupá do tváří. Po zádech jí přeběhlo lehké mrazení a na rtech stále cítila dívčin dotek.