Andorský ples

Podzim přišel brzy a Abegoth se dosud nevrátil. Her přicházela do jeho domu každé ráno, vyřizovala zakázky, pravidelně chodila krmit ovce do pronajaté ohrady za Andorem, a když bylo třeba, pracovala také na Abegothově poli. Tam jezdívala nerada - bylo tak daleko, že musela použít runu nebo portál, které upřímně nenáviděla.
Jednoho dne si Her pročítala nové krejčovské zakázky a podivila se nad tím, že najednou půl Andoru zatoužilo po hedvábných šatech a zdobených košilích. Objednávek bylo tolik, že měla co dělat na několik dní od rána do večera. O to víc litovala, že Abe není doma – musela mnohé lukrativní zakázky odmítat, jelikož sama si ještě na práci s hedvábím či temnou látkou netroufala. I tak však zbylo dost práce, měšťanům se líbily její bohatě zdobené rukávce a jejich ženám a dcerám zase pestře vyšívané šaty a nápadité odstíny látek, které Heratrix vybírala každé dívce či paní osobně podle barvy jejích očí, pleti a vlasů. O konání plesu se nakonec dozvěděla z jejich nadšeného štěbetání a malinko jim záviděla, připadala si tak trochu jako Popelka.

V den, kdy se konal ples, přípravy vrcholily. Když Her vyběhla do lesa nasbírat jisté rostliny a kořínky, které jí chyběly k přípravě sytého odstínu růžové, přitočil se k ní zpoza stromu neznámý muž. Her se dost polekala, zejména proto, že jakési kouzlo halilo jeho tvář tak, aby oči nerozpoznaly její rysy. Neznámý ji chytil za ruku a sykl: "Neboj se, Her, to jsem já."
V tom hlase jako by slyšela něco známého, uklidňujícího. Chvíli na něj zírala.
"Abe?" oslovila ho nevěřícně.
"Pst," položil jí prst na rty a rychle se rozhlédl. "Pojďme do domu."
Doma se ztěžka posadil na židli, hltavě spolykal pár kusů pečeného masa, a aby předešel jejím otázkám, spěšně začal mluvit.
"Asi jsi pochopila, že jsem našel stopu, která souvisí s tou pirátskou mapou. Bohužel mám pocit, že mne někdo sleduje, takže jsem tu, jak vidíš, inkognito. Neprozradíš mne, viď?"
Zavrtěla hlavou.
"Občas se sem potají zajdu podívat," mrknul na ni. "Vedeš si dobře."
Pak se nadechl.
"Rád bych tě pozval na ten ples. Půjdeš se mnou?"
Her se začervenala. "Já bych moc ráda, ale... nemám žádné hezké šaty, jen tuhle jedinou sukni a halenku..."
Abe se rozesmál. "No to je mi pěkné: švadlenka, a nemá šaty!"
Rozběhl se od jedné truhly ke druhé, pozotvíral je a vytahoval ven látky. "Modré? Bílé? Červené?"
Vrátil se k ní, nadzdvihl jí bradu a řekl: "Ty se teď utíkej umýt, učesat nebo co všechno to vy holky děláte a já se postarám o tvoje oblečení.

"
"A taky... no... myslím, že neumím tancovat. Nikdy... aspoň co si pamatuju... jsem netančila na plese," protestovala dál Her.
Podíval se na ni pohledem, na který by měl mít královské povolení k držení zbraně.

Když Her scházela upravená ze schodů, Abe právě ukousl nit za posledním stehem. Podával jí zdobené šaty šarlatové barvy lemované zlatem, s krajkami, nabíranými rukávy a nejmíň třemi spodničkami. Patřil k nim také roztomilý klobouček a taneční botky ve stejné barvě. Nadšená Her si je hned vzala nahoru do patra vyzkoušet, a když se vrátila dolů, Abe už byl také oblečený. V černých kalhotách, doplněných vysokými koženými botami a v haleně stejné jasně červené barvy jako byly její šaty, vypadal jako rozený šlechtic.
"Promiň, i na plese musím být inkognito," omluvil se Abe a naráz vypil obsah malé skleněné lahvičky. Jeho tvář se nezměnila, ale něco jakoby se stalo s Heřinýma očima – přestávala jeho tvář vnímat jako známou a čím dál méně poznávala jeho typické rysy: výrazný nos, krátce sestřiženou bradku, bystré oči pod klenutým obočím.
Přes ramena si přehodil elegantní černý plášť, dvorně jí nabídl rámě a společně vykročili směrem k Andoru.

"Vaše vstupenky prosím, děkuji. Dá si slečna a pán něco dobrého k pití? Mohu snad nabídnout malý zákusek?"
Her se snažila rozkoukat po sále. Hudba zrovna spustila nový kus, na parketu se otáčelo několik párů. Heratrix mohla oči nechat na neznámé dámě, která přišla ve výstředních zlatě zářících šatech s množstvím nevídaných ozdob a složitým účesem. Ta právě pyšným hlasem odmítla několik zájemců o tanec, kteří se schlíple odplazili do rohu sálu.
"Slečna si dá nějaké dobré pivo. Ale žádné patoky!" ozvala se nečekaná odpověď Her za zády. Ona i Abe se ohlédli a spatřili nádhernou dívku v zeleném. Měla dlouhé šaty podobného střihu, jako Her, na hlavě klobouček zdobený peříčky vzácných ptáků a bohaté vlasy spletené ve složitý copánek... zelený copánek...
Her vyskočila a nadšeně ji objala. "An! To jsem ráda, že jsi tady! Neuvěřitelně ti to sluší!"
"A co teprve tobě," rozzářila se An. "Jsi překrásná!"
"Ahoj," otočila se An k Abemu.
Abe znejistěl – zastírací lektvar snad nezabírá? "My se známe? Odkdy si tykáme?"
"Tak promiňte," mrkla An.
Her se k ní naklonila a tiše ji špitla do ucha: "Ty jsi ho poznala?"
"Napadá mě jediná osoba, se kterou bys sem přišla kromě mě," odpověděla s poněkud kyselým výrazem.
"Mohla bych se na něco podívat?" otočila se An k Abegothovi. Natáhla se po jeho levém předloktí. Abe prudce ucukl rukou.
"To snad nebude zapotřebí," ohradil se.
"Jistě, promiňte," odpověděla mu spokojeně An.

Všichni tři se usadili v židlích, pozorovali rej na parketě a vesele hodnotili umělce, kteří se střídali na pódiu se svými nástroji. Her dokonce podnikla několik pokusů o tanec s odvážnými vyzyvateli, ale ukázalo se, že její skromnost ohledně tanečního umění nebyla falešná. Žádný z nich už znovu nepřišel, někteří v koutku tiše plakali a foukali si na pošlapané nohy. Her se tvářila statečně, ale ve skutečnosti měla na krajíčku. An ji pohladila po ruce.
Abe nečekaně vstal, mávnul na hudbu: "Haló! Něco veselého, mohli byste zahrát?"
Naklonil se k Her a řekl: "Příští je tvoje."
Her na něj pohlédla v rozpacích. Hudba se odmlčela a začala hrát veselý nápěv. Abe vstal a podal Her levou ruku. Zpod rukávu vykoukla jizva, jako kdyby kdosi do kůže vyřezal nějaké slovo. Her zachytila Anin vítězný pohled. Podívala se na ni prosebně a naznačila "pst". An a Abe si vyměnili pohledy. Oba věděli.
Her ještě zaváhala a pomohlo až to, že Abe odpřísáhl, že jeho taneční talent není vyšší než u běžného hřbitovního ghúla. Po tanci se vzájemně omluvili za utrpěná zranění a svalili se na židle.

Hudba se přesunula sotva o pár taktů dál a už tu byl další zájemce o tanec. Byl ovšem tak podobraz, že se sotva domotal k židlím, kde seděli. Nejistě se pokusil zaostřit na dívky a pak nazdařbůh řekl: "Smí-hím p-prosit, škyt?"
Her se zatvářila zcela nenápadně a An se zamračila. "Ale kohopak to tady vyzýváte?"
Poškrábal se na hlavě. "Nnooo, tak tuu-uhle," řekl nejistě a přejížděl pohledem z jedné na druhou.
"Já to zařídím," vložil se do toho Abegoth rozhodně. Vstal a popadl opilého muže pod loktem. "Tak pojďte, dáme si pánskou jízdu."
Muž se celkem bez protestů nechal odvést přes parket k baru, kde ho Abe po chvíli usadil.
"A my si dáme dámskou," navrhla An.
"Budeš mojí učitelkou?" usmála se na ni Her.
An přimhouřila oči. "Ve všem, co jen tě mohu naučit," řeka tajemně. Her se na ni rychle podívala a An se zachichotala.
Ukázalo se, že An je skutečně výborná učitelka. Vedla Heřiny kroky pevně a jistě, a co Her popletla, to zůstalo skryto díky Aniným ladným pohybům a zářivým úsměvům, které rozdávala na všechny strany.
"Ty piru- piruletky mi ještě moc nejdou," poznamenala Her sebekriticky, když znovu zvedala svůj klobouček ze země. An jí odhrnula pramen vlasů z čela. "Bane, tančíš krásně."

"No, dámy, budu muset jít," podotkl Abegoth, když se rozesmáté posadily vedle něj.
"Jsem rád, že ses bavila," usmál se, "i když jsem se ti moc nevěnoval."
"To spíš já tobě," řekla omluvně Her. "Moc jsme si spolu nezatancovali. Ale už mi to jde líp, tak to třeba příště napravíme," usmála se. "Kdy bude další ples?"
"Tak to nevím," zasmál se. "Ale většinou to včas oznámí v Andorském Šumu. Jsi celá okopaná, uvidíme, jestli tak budeš mluvit i zítra," zvedl se. "Pěkný večer. A pozdravuj ji," ukázal bradou na An, která, otočena k nim zády, rozmlouvala s dívkou vedle sebe.
"Vyřídím. A děkuju, že jsi mě sem vzal."
Pohladil ji po ruce. "Dneska ti to moc slušelo." Rychle kývnul na pozdrav a zamířil ke dveřím.
Her se dívala za ním.
"Půjdem taky?" zeptala se An.
Heratrix mlčky kývla.

(konec listopadu 2007)