Heratrix | Světlo hvězd

Vydaly se spolu pěšky směrem k Thyru. Kapela v sále ještě vyhrávala a otevřenými okny je doprovázelo bujaré veselí tančících párů. Postupně utichalo a noční klid rušily jen občasné kroky strážných, ztěžka dopadajících na dlažbu andorských ulic. Sem tam někde zaržál kůň a cinkl podkovou o vrata svého stání.

Brzy přešly město a ocitly se za hradbami. Her zamířila k portálu, usnadňujícímu rychlý přesun mezi městy. Na magickém kameni stálo:

• Thyris
• Havant
• Irelen
• Lewan
• Imer
• Cech Vládců strachu

Her vstoupila na teleportační dlaždici a s povzdechem se chystala poklepat na spouštěcí kámen. Neměla tyhle magické přesuny vůbec ráda, motala se jí pak hlava ještě dlouhé minuty.

Ohlédla se a čekala, až se k ní An připojí. An však zůstala stát stranou. "Dneska je krásná noc, viď, Her?" řekla a pohlédla na oblohu, posetou tisíci hvězd. "Co bys řekla pozvání na malou procházku?"
Her se usmála: "Jestli myslíš, že nás cestou nic nesežere..."
"Jediný, kdo by tě mohl sníst, jsem já," zatvářila se An hrůzostrašně. "Samou láskou," dodala a zachichotala se.
Se smíchem se vydaly po cestě směrem k Thyru. Les kolem nich postupně houstl, světla korunníhoměsta slábla, až se ztratila docela. Her znejistěla a zastavila se.
"Snad se nebojíš?" usmála se An. "Les je bezpečnější než kterékoliv město. Vládne mu Nistra, a ta je spravedlivá."
"Ale jsme tu úplně samy," hlesla Her přiškrceným hlasem.
An se rozesmála. "To si vážně myslíš? Tak aspoň chvilku poslouchej!"

Her se nadechla a pokusila se překonat stísněný pocit. Někde před nimi táhle zahoukala sova a z druhé strany jí odpověděla jiná. Ve větvích stromů šuměl večerní vánek a přinášel dřevitou vůni pryskyřice a tůjí. V hnízdě ze sna tiše pípnul pták a z veliké dálky se k nim doneslo tiché vlčí zavytí. Smečka se zřejmě svolávala, protože k prvnímu, hlubokému hlasu se postupně přidávaly další, jemnější a o něco vyšší. Her byla překvapená, když si všimla, že ji strach zcela opustil. Když se nedaleko od nich ozval drsný výkřik lesní pumy, jen sebou trochu trhla. Anina ruka se přiblížila k její a lehce se jí dotkla.

"Neboj, neublíží nám. Mají svůj život, a necháme-li je žít, nechají také oni nás," řekla An tiše.
Tma kolem nich jako by náhle dostávala smysl. A taky, jak si Her povšimla, už nebyla tak černá. Měsíc posypal trávu a listy stromů hvězdným prachem, mezi kmeny místy tajemně světélkovaly zpráchnivělé kořeny, obrostlé houbami. Na cestě dokonce Her rozeznala jednotlivé kamínky.

"Nevěděla jsem, jak je les nádherný," zašeptala.
Spíš cítila, než viděla, že se An šťastně usmívá. Zaklonila hlavu a zadívala se na maličké tečky hvězd.
An potichu začala broukat písničku: "Sviť mi, sviť mi, hvězdo má..."
Her hledala očima nejjasnější hvězdu. Vnímala, jak Anina dlaň vklouzla do její.
"V takových chvílích se Nistra vrací ke svým dětem a na zem padají slzy jejího štěstí," pošeptala jí An do ucha.
Jako na potvrzení jejích slov se z oblohy sneslo pár kapek vlahého deště.
Vykročily znovu na cestu. Ruku v ruce, mlčky. Bylo to víc, než kdyby si vyměnily tisíce slov.

An byla v nočním lese jako doma. Věděla, kterým místům se vyhnout i jak uklidnit nevrlého medvěda, kterého vyrušily na jeho noční pochůzce. Brzy stály před dveřmi thyrského domku.
Anin koník Herx spokojeně oddechoval ze spánku. An tiše odemkla a obě vklouzly dovnitř.
Jakoby nechtěly porušit kouzlo, kterým je ovinul noční les, beze slov se zuly a svlékly zdobené šaty, nechaly je položené přes opěradlo židle a vklouzly pod peřinu. Her zalitovala, že okolní domy v thyrských ulicích jsou tak vysoké, že oknem nezahlédne ani kousíček oblohy. Ucítila na sobě Anin pohled. Pomalu se otočila k ní. Aniny oči ji sledovaly a vycházela z nich zvláštní záře, spojující v sobě světlo hvězd, lesní vůni i teskné volání šedých vlků.
Ruce An a Heratrix ležely vedle sebe na přikrývkách v elektrizující blízkosti. Nesměle se k sobě blížily, až se našly ve vzájemném dotyku. Jejich prsty se mlčky propletly a kruh, tvořený jejich pohledy a dotekem, se uzavřel. Svět kolem nich dvou se propadl do hlubin vesmíru a Her znovu, velmi zblízka, ucítila tu tajemnou vůni. Santál... květy... a ...

(30.listopadu 2007)