Návrat domů

Po skličujícím zážitku v Lewanu Her hned druhý den obrátila koníka na cestu domů. Nevnímala, kudy ji klisnička Agha nese, ale ta jakoby vycítila touhu své paní, neomylně zamířila k nejbližšímu městu a zastavila se až s nosem u portálového kamene. Her ji navedla doprostřed portálu a s úlevou poklepala na kámen. Na krátký okamžik měla pocit, že letí dlouhým černým tunelem. Chvíli ještě stála se zavřenýma očima a nasávala známou vůni Thyriského náměstí. Vonělo pískovcem, rozehřátým od poledního slunka, květinami z pečlivě udržovaných záhonů a cítila také směs česneku, koření a čerstvé pečínky, která se linula z otevřených dveří hospůdky. Her slyšela, jak se hostinská Robin dohaduje s nějakým hostem a na zlomek vteřiny si představila, že An stojí za pultem a nalévá do vysokých číší průzračně rubínové víno. Do hospůdky však nešla. Chtěla se raději přesvědčit sama a zamířila k jejich domečku. Thyris 21, zopakovala si sama pro sebe, jako by se chtěla upamatovat. Prošla kolem banky (překvapilo ji, že v ulici někdo postavil celkem rozlehlé stáje, které tam dřív nebývaly) a nedlážděnou zkratkou na malé náměstíčko, po jehož obvodu stál i jejich domeček.

Heratrix bylo hned jasné, že An se dosud zpátky nevrátila. Jejich Thyrský dům vypadal opuštěně. Nedostala se vlastně ani dovnitř. Dům byl už pronajatý někomu jinému, marně cloumala klikou a bušila na okno. Nahlédla oknem dovnitř, ale nespatřila nic známého. Těžce si povzdychla, vzala Aghu za uzdu a pomalým krokem odešla mezi palmy u blízkého potoka. Přes hořké slzy pozorovala vodu, kterou čeřily vlnky, když do ní Agha vděčně namočila čumák a hltavě pila. Když se napojila, zvedla klisnička hlavu, podívala se moudrýma očima na Her a žďuchla do ní studeným nosem. Já vím, půjdem, tady už nám nic nezbylo, kývla Her hlavou a otřela si oči.

Do Andoru se vydaly pěšky, Her si potřebovala nějak pročistit hlavu. Co bude dělat, jestli nenajde ani Abegotha? Kam se poděje? Vždyť bude úplně ztracená, sama, bez jediného blízkého člověka v téhle cizí zemi, kterou už pomalu začala nazývat svým druhým domovem! Poklidná cesta ji brzy zavedla ke známému dvoupatrovému domu na předměstí. Her vzrušením poskočilo srdce, když si všimla, že oba Abegothovi koně stojí na svých obvyklých místech a vypadají nadmíru spokojeně. Klisničku uvázala vedle nich a vyšla po schůdkách na zápraží. Nahlédla do okna. Spatřila známou postavu, sedící na verpánku uprostřed místnosti, zabranou do stříhání tvrzené kůže.

Zaplavily ji vlny štěstí, vděčnosti a lásky. Chvíli stála, neschopná se pohnout, jako by měla strach, že ten obraz v okně zaplaší. Abegoth zrovna praštil kůží o zem a hlasitě zanadával. Zvedl se z verpánku a zamířil ke stolu pro kleště. Zběžně pohlédl do okna, něco nepřítomně zamumlal a zamířil zpátky k hromadě kůží. Náhle se uprostřed kroku zastavil a zůstal stát jako solný sloup. Nevěřícně pootočil hlavu zpátky k oknu, promnul si oči a zůstal stát, s pohledem upřeným jako na zjevení. První se pohnula Her – nepatrně se usmála. Abe vyskočil, kleště mu upadly na zem, až to zazvonilo, ale on si toho nevšímal a jedním skokem byl u dveří.

"Her! Jsi to ty! Heruško moje, ty ses vrátila!"

Bez rozmýšlení ji popadl do náručí a zatočil se s ní kolem dokola. Na tvář jí vlepil mlaskavou pusu a přitiskl ji k sobě, jako by ji už nikdy nechtěl pustit. Pak se zarazil, uvolnil objetí a postavil ji zpátky nohama na zem. Zkoumavě na ni pohlédl. Her polkla.

"Já... vrátila jsem se. Už jsem nemohla dál. Byla jsem strašně sama..." Po tvářích se jí koulely slzy úlevy.

"To nic, to nic, neplakej... už je dobře... už je dobře," konejšil ji Abegoth a ona se ráda nechala odvést po schodech do horní místnosti. S úlevou zaznamenala, že se tu vůbec nic nezměnilo. V rohu stála postel, stůl s židlí, u stěny stav, skříně i její truhlice.

"Počkej, hned ti donesu něco dobrého na zub," zavolal na ni Abe a rozběhl se dolů po schodech.

Než se vrátil, Her už – oblečená a dokonce obutá tak, jak přišla – ležela na posteli a hluboce spala. Abe odložil mísu s uzeným masem na podlahu, přitáhl si židli a pak dlouho jen tak seděl a pozoroval ji, jak spí.

(březen 2008)