"Vrať to, cos nenalezla, tomu, jenž to neztratil. Tak říká staré proroctví."Obchod paní Enari
První cesta následujícího rána vedla Heratrix rovnou do Andoru. Od portálu zamířila do cechovního obchodu Stážců, nahlédla dovnitř a uviděla obchodního příručího, sklánějícího se nad účetní knihou. Odkašlala si. "Ehm, je tu prosím vás..."
Příručí zvedl oči od knihy, pohlédl krátce na dívku, a zavrtěl hlavou. "Je v dole, došlo železo."
Pousmál se nad jejím překvapeným výrazem. "Copak sem někdy chodíte z jiného důvodu, než hledat pana Abegotha?" mrkl na ni.
Her se začervenala. Rychle poděkovala a vycouvala ze dveří.
Rozhodla se počkat na Abeho doma a tak zamířila kolem hradu k bráně na předměstí. Míjela právě soudcův dům, když ji málem srazil mohutný kůň s lesklou hřívou. Her uskočila na stranu a zavrávorala.
"Ach promiňte!" ozval se vedle ní příjemný ženský alt. "Neviděla jsem vás."
Nějaká žena, velmi hezky oblečená, jí podávala pomocnou ruku.
"Promiňte," pípla Heratrix. "Taky jsem nekoukala na cestu..."
0pt;line-height:115%;font-family:
"Verdana","sans-serif";mso-bidi-font-family:"Times New Roman";color:#A37D56;
mso-fareast-language:CS;mso-bidi-font-style:italic">Žena se pousmála. "Hlavní je, jestli jste v pořádku."
Heratrix kývla a žena se chystala nasednout zpátky na koně, když vtom se zarazila. Prohlédla si Heratrix důkladněji. "Jak se jmenujete?"
Heratrix jí řekla svoje jméno. Žena se usmála. "Myslela jsem si to. Abegoth mi o vás vyprávěl."
"Opravdu? A co... hm... říkal?" nejistě se zeptala Her.
"Pojďte se mnou," vyzvala ji ta žena, aniž reagovala na její otázku, a uvázala koně o pár kroků dál. Vykročila po širokém dřevěném schodišti na verandu domu, který nesl velký vývěsní štít: KREJČÍ. Heratrix ji následovala. Žena sebejistě otevřela dveře a pozdravila obchodníka, který stál uprostřed místnosti a se zvukem jejího hlasu sebou lehce trhnul a ihned se usmál.
"Dobrý den, má paní," odpověděl uctivě na pozdrav.
"Jak jdou obchody, Dakoto? Kolik zboží máme na skladě?" vyptávala se žena.
Her nechápala, proč ji sem zavedla. Rozhlížela se po obchodě. Zaujaly jí barvené odstíny rolí plátna i sukna, stojící v rohu, a nedohotovené bohaté dámské šaty, visící na krejčovské panně.
"Je dobrá sezóna, paní Enari. Dobře jdou zejména pláště a klobouky," řekl obchodník. "Jen..." znejistěl.
Žena tázavě pozdvihla obočí.
"Lidé se ptají po kvalitních bavlněných výrobcích, ale ty nemáme," dopověděl.
K jeho překvapení se žena spokojeně usmála: "Přesně tak."
Otočila se k Heratrix. "Proto jsi tady. Umíš šít z kvalitního plátna? Umíš vyšívat? Umíš pracovat s krajkou? Barvit a míchat odstíny?"
"No, ano, myslím, že ano," odpověděla Her.
"Výborně. Chtěla bys tady pro mne pracovat?" pohlédla žena dívce do očí. "Budeš šít z vlastního materiálu, můžeš šít i z mého. Potřebuji hlavně výrobky z plátna, z bavlny. Tady v Andoru je vybraná společnost, nějaké sukno pro ně není dost nóbl," zasmála se. Při těch slovech vytáhla z kapsy pláště malý klíček. "Ten je od skladu. Materiál, který tam najdeš, můžeš použít. Hotové výrobky dávej Dakotovi a řekni mu, za kolik je má prodat. Část ze zisku použiješ na placení nájmu tady, zbytek si nechej. Nene, neodmlouvej," zarazila s úsměvem dívčiny protesty. "Hlavní je, aby měl Dakota stále co prodávat."
Her byla nadšená. Pustila se hned do práce a brzy byly police ve skladu zcela zaplněné.
Večer se Her unaveně doploužila do andorského domu. Abegoth ještě nebyl doma. Vyšla po schodech a začala připravovat večeři z toho, co našla ve spíži. Sušené maso, pár jablek, kousek ztvrdlého chleba. Dole klaply dveře. Abegoth vcházel do domu za polohlasného brblání, ve kterém si stěžoval na zimu v dole, vedro na povrchu a tak vůbec nehostinné životní podmínky pro člověka, který...
"Her?" zvolal nevěřícně, když spatřil na židli její plášť.
To už scházela ze schodů, usmívala se na něj a opravdu byla ráda, že ho vidí.
Vyběhl k ní po schodech, náhle čilý jako rybička. Začal se vyptávat, jestli je Her v pořádku, kde se tak dlouho toulala, jak to, že o sobě nedala žádné zprávy a jestli se jí hlavně něco zlého nestalo. Her poslouchala ty stovky otázek a usmívala se, ukonejšena jeho bručivým hlasem. Abegoth si všiml zpola přichystané večeře a honem přidal na talíře velké kusy uzené štiky.
Když se trochu občerstvili, Her mu vylíčila cestu za Mágem až k jejímu neslavnému konci.
"To vůbec není škoda, že jste ho nenašli," usoudil nakonec. "Aspoň se můžeš věnovat pořádným, smysluplným věcem. Například se po tobě ptala Enari Nom, chtěla by tě zaměstnat v..."
"V andorském obchodě, myslíš?" usmála se Her. "Tak to už jsem taky dneska stihla... Děkuju!!" vykřikla nenadále a samým nadšením vlepila Abegothovi pusu na tvář.
Abe zrudnul jako rak, zakuckal se a začal cosi nesouvisle drmolit. Her se taky nad svojí opovážlivostí zarazila, kousla se do spodního rtu a zčervenala.
"Promiň," špitla.
"Ty promiň..." opáčil zmateně Abegoth.
"Hm, no... pojďme spát," navrhl nakonec.
Her usnula v měkké posteli a Abe si ustlal deku na zemi vedle ní. Ještě dlouho potom, co Her tiše oddychovala v nevinném spánku, ležel vedle ní s otevřenýma očima a o něčem přemýšlel.
(leden 2009)