Dvojčata

To nedělní odpoledne se konal v Thyru trh. Her poctivě plnila sklady na svém stánku a ještě v době, kdy už lidé obsadili malé náměstí, nosila poslední kusy oděvů z domácí dílny. Poskládala poslední halenu na pult a rozhlédla se. Spatřila An v družném rozhovoru s dvěma dívkami štíhlé postavy. Her zaujalo, že obě měly na sobě stejné špičaté klobouky a stejné modré, splývavé róby. Předala instrukce obchodníkovi a zamířila k An.

"Dobrý den," pozdravila s úsměvem dívky. Otočily se k ní a Her překvapeně zjistila, že jsou si i v obličeji podobné jako vejce vejci. Zdálo se jí nespolečenské dávat nějak najevo překvapení, a tak mile pokračovala: "Přišly jste se poohlídnout po něčem konkrétním?"

Dívky na sebe pohlédly a jedna z nich znuděně odpověděla: "Ani nevíme, jen tak se díváme, viď, Mei?"

"Jistě, Mai," odpověděla ta druhá podobným hlasem.

Her zaznamenala, že na to, jak jsou mladé – mohlo jim být kolem šestnácti let – se chovají docela povýšeně.

"Jestlipak už jsi slečnám nabídla něco z našeho stánku, An?" usmála se na přítelkyni.

"Ještě nebyla příležitost," odpověděla An.

"Pojďte se nezávazně podívat, je to hned tenhle vedle," kula železo Heratrix.

"To bychom asi mohly," odpověděly dívky po vzájemné tiché domluvě očima a vykročily za Heratrix.

Her rychle vytáhla to nejlepší zboží. Povýšené chování dívek v ní vyvolalo dojem, že by mohly být z bohaté rodiny.

"Co třeba slušivé kloboučky?" zkusila Her štěstí.

"Ale my máme klobouky," odvětila dvojčata. "Máme kouzelnické klobouky, protože... jsme velké kouzelnice, a ty nosí vždycky klobouky."

"Jistě," kousla se do jazyka Her. "Tyhle kloboučky jsou jaksi... na mimopracovní příležitosti, třeba na ples nebo na nedělní vycházku."

Dívky pohlédly jedna na druhou a zavrtěly hlavami.

"A co pláště? Nebo zimní botky?" zkoušela to dál Heratrix. "Brzy bude zima a v těchhle střevíčkách vám promrznou nožky!"

Dívky se zamyslely, pohlédly na sebe a pak váhavě přikývly.

Her se ulevilo. "Pojďte si je vyzkoušet tady dozadu," pobídla je.

Dívky na sebe poplašeně pohlédly.

"Nebojte se," uklidňovala je Heratrix, "nic se vám tam nestane."

Pohlédla na An a viděla, jak ta se nenápadně ušklíbla. Podala dívkám dvoje vysoké kozačky. Dvojčata se chvíli upejpala, ale nakonec si obě zuly střevíčky a začaly si zkoušet vysoké boty. Bylo patrné, že se jim líbí.

"Kolik by stály tyhle... boty," protáhla otázku jedna z nich. Do svých slov vložila tolik okázalého nezájmu, kolik jen se jí podařilo.

Her nasadila profesionální úsměv a mile odpověděla: "Normálně stojí jeden pár 10 zlatých, ale pokud koupíte oboje, dám vám slevu. Řekněme... patnáct zlatých za oboje?"

Dívky se opět domlouvaly pohledem, až nakonec kývly. Her se ulevilo. Usmála se a povzbuzena úspěchem pokračovala v nabízení jiných kusů. Dívky si ale už nic nevybraly, na vše odpovídaly, že to už mají a ono nepotřebují a Heratrix už se chystala neplodnou debatu uzavřít, když tu ji jedna z dívek zatahala za rukáv halenky s otázkou: "A neměla byste takovéhle košile?"

"No, jedna vyšívaná halenka by tu byla," přikývla Heratrix. "Druhou bych vám mohla ušít, abyste měly stejné."

"Hned teď?" otázala se jedna z dvojčat.

Her se pousmála. "Hned teď to určitě nebude, podívejte se na to jemné vyšívání, to chvíli trvá. Když budu šít přes noc, můžete se stavit zítra večer, donesu vám je."

"A vy je dáte tady na stánek?" zeptala se nespokojeně ta druhá. "Co když si je někdo koupí?"

"A navíc, kde si je tu vyzkoušíme?" dodala ta první.

"Tak co kdybyste se stavily u nás na návštěvu," navrhla Her. "Dáme si něco na zub a vyzkoušíte si své nové košile. Tam budete mít soukromí, my nekoušem."

Vesele na dívky mrkla.

Dvojčata na sebe zase chvíli koukala, až nakonec váhavě přikývla.

"Dobrá. Zítra v sedm se stavíme ve vaší vile."

An už nějakou chvíli hleděla na Her s pozdviženým obočím.

"Ty je svádíš?" špitla jí do ucha.

Her se na ni překvapeně podívala: "Jak tě to napadlo? Jen chci uzavřít výhodný obchod."

"Tak my jdeme," oznámila dvojčata, otočila se na podpatku a odkráčela pryč.

"Jsou pěkně nafoukaný, nemyslíš?" dívala se za nimi zamračeně An.

Her jen pokrčila rameny.

Celou noc Her tkala, stříhala, šila a vyšívala. Ráno byla jak mátoha, ale práci měla téměř hotovou.

Přes den si trochu zdřímla a k večeru došila poslední stehy ve chvíli, kdy se za dveřmi ozvaly štěbetavé dívčí hlasy.

"Je to tady, Mei!"

"Myslíš, Mai?"

"Určitě, Mei, nemusíš pořád všechno zpochybňovat!"

"Chm, nemusíš si myslet, že máš vždycky pravdu, jen proto, že jsi o čtvrt hodiny starší, Mai!"

"Ale já ji mám, Mei!"

"Dobrý večer, dámy," utnula jejich hádku Her, která právě stanula v otevřených dveřích.

Dívky přestaly jako na povel, jen ještě jedna do druhé loktem šťouchly.

"Pojďte dál," usmála se na ně Her.

Dívky váhavě vstoupily. Zarazily se, když u stolu uviděly sedět An.

"Vy tu jste taky?" zeptala se Mei.

"Jistě, my tu bydlíme spolu," ohradila se An.

"Dáte si něco k jídlu? Nebo k pití?" nabídla pohostinně.

"My jsme před chvílí jedly," řeklo jedno dvojče.

"Ale nestálo to za nic," dodalo druhé.

"Tak si dejte s námi, An je výborná kuchařka," lákala je Her. "Jedna z nejlepších na celé Andarii!"

An se uculovala: "Ale jdi, nepřeháněj..."

 "Mai, já už ani nevím, jak chutná pořádné jídlo," kníkla Mei.

"Nojo, pořád, tak jo," odtrhla od Her svůj pohled Mai. "Máte třeba holoubě?" prohodila k An.

"Holoubata nemáme," řekla suše An, "ale můžu vám nabídnout třeba kuře."

"Kuře?" těkla Mai pohledem po sestře.

"Kuře by nebylo špatné," vyhrkla Mei s neskrývanou dychtivostí.

Mai se na ni zamračila.

"Udělám tedy kuřata," zakroutila An hlavou a odešla k ohništi. Cestou se dotkla Her a letmo ji políbila do vlasů.

"Pojďte si zatím umýt ruce," pobídla dívky a ukázala jim velký sud s vodou.

Her u stolu podesáté přeskládávala vyšívané košile, když ji zaujal hluk u sudu. Dívky po sobě cákaly vodu,  která už stála na zemi v hotových kalužích.

"To máš za to, žes mi včera řekla, že jsi hezčí!"pištěla jedna.

"Ale když to je pravda!" oponovala jí druhá.

"Není, a i kdyby byla, tak není, protože jsem starší a pravdu mám já!" hádala se první.

"Tak DOST!" zahartusila na ně An. "Kdo tu spoušť bude po vás uklízet?"

"Pff," nafoukly se dívky.

"Copak vy nemáte služebné?" otázala se jedna.

"Vždyť nemají ani kuchařku," ohrnula nos druhá.

An se ušklíbla: "Ne, my si vaříme i uklízíme samy. My si spolu vystačíme, že, Her?"

Her se začervenala, protože pochopila Anin skrytý dvojsmysl.

Mai přimhouřila oči a chvíli si Her zkoumavě prohlížela.

To už ale An strkala dívkám do ruky hadr a koště a popostrkovala je k té pohromě.

"T-to nemyslíte vážně?" děsila se jedna.

"Ale my přece nemůžeme..." hrozila se druhá.

"A pročpak byste nemohly?!" rozkročila se výhružně An.

"Radši si s An nezahrávejte," řekla pobaveně Heratrix. "Ona vypadá něžně, ale divily byste se, co v ní dřímá!"

Dívky nerady, ale nakonec přeci jen poslechly a mokrou pohromu jakž takž pouklízely.

O pár minut později už všechny čtyři seděly u stolu a pochutnávaly si nejen na kuřecích stehýnkách, ale také na pečených plátcích z okouna a sladkých hroznech.

Dvojčata ukojila největší hlad a začala se rozhlížet po místnosti.

"A tady bydlíte?" zeptala se Mei.

Her přikývla.

"Obě?" doptávala se Mai.

"Ano, obě," usmála se Her.

Mai přimhouřila oči a zeptala se podezřívavě: "A kde spíte?"

"No na posteli přece," ušklíbla se An a ukázala na kout, který jim sloužil jako ložnice.

"Ale... tam je jenom JEDNA postel," namítla Mei. "To tam spíte spolu?"

Her se začervenala: "No, to snad není nic špatného?"

"A proč se tak červenáte?" ukázala na ni Mei.

"No... to... uznávám, že není obvyklé, spát na jedné posteli, ale..."

Heratrix se začala utápět v rozpacích.

"Na tak MALÉ posteli," zdůraznila Mai.

Her si odkašlala.

Mai se najednou zachichotala, naklonila k Mei a něco jí pošeptala. Mei se na ni trochu zmateně koukla.

"Raději snad změňme téma," ohlédla se Her po An. "Jak dlouho už jste tady v Thyru?"

Dvojčata jí nevěnovala žádnou pozornost.

"Mei, ony asi jsou..." pošeptala Mai hlasitě sestře.

"Ty myslíš...?" podívala se na ni Mei a začala rudnout taky.

"Nejsou jen spolubydlící," důrazně kývla hlavou Mai.

Heratrix by dala všechno za to, aby jí An pomohla z bryndy. An však začala nevzrušeně všem nalévat vodu ze džbánu do sklenic.

Mei si teď obyvatelky domu podezřívavě prohlížela. Her vděčně popadla svou sklenici a zhluboka se napila. An dolila poslední sklenku a odložila džbán na stůl.

"Vy spolu spíte?" zeptala se náhle bez obalu Mei.

Her se málem zadusila vodou.

"Vždyť už to Her říkala," odpověděla An nevzrušeně.

Her jen zalapala po dechu a Mai málem upustila skleničku.

"C-co??" vydechla Her šokovaně.

"Ano, spíme spolu támhle v té posteli. Zatím jsme neměly peníze na druhou, tak co nám zbývá?" pohlédla An dívce přímo do očí.

Chvilku bylo ticho. To pak prořízla Mai uštěpačnou poznámkou: "Ale Mei to asi myslela jinak. Něco jsme o tom četly."

"A-ano, četly jsme o hodně věcech!" horlivě zakývala hlavou Mei.

"Ale... to je..." topila se Her v rozpacích.

To už se An dopálila: "Jestli vám to vadí..." vstala prudce ze židle a prudce zašermovala kuřecím stehýnkem.

"Ne, ale zajímá nás to," pípla Mei.

An se posadila. Her s obavami sledovala stehýnko a vyšívanou halenku v jeho dosahu.

"Víme hodně věcí," podotkla Mai.

"Víme, jak se dělají děti!" vypískla Mei.

"Ale chceme vědět víc," věcně připojila Mai.

 "An, to stehno!" vykřikla Her zoufale. An se nepřítomně zadívala na stehýnko a odložila ho do talíře. "Nojo," zabručela.

"Když se dělají děti, tak se dělá to..." zakoktala se Mei a zase se začala hloupě chichotat.

 "Ale vy jste dvě ženy, a..." pohlédla na ně Mai.

"Bohové..." vyklouzlo Her z úst.

"Jak...?" vyhrkla Mei.

"Co jak?" pohlédla na ni zpříma An.

"Co kdybychom se radši zase pustili do jídla, než to všechno vystydne," pokusila se Her neúspěšně zachránit situaci.

Mei se podívala po sestře, jako by hledala oporu.

Heratrix se významně zakousla do stehýnka.

Mai se zhluboka nadechla, zcela ignorujíc Heřinu snahu: "No, jak můžou dvě ženy... vyvíteco!"

"Hmmm, to je dobré stehýnko!" přidušeným hlasem se snažila Her.

"No jak, normálně!" odsekla An.

"Mňam, mňam!" vykřikla Her v největším zoufalství.

"Ale já si to neumím představit," zakňourala Mei zklamaně.

"Jo, jak – normálně?" přikývla Mai.

"Jezte, budete to mít studené!" vykřikla Her roztřeseně.

"Proč nám to nechcete vysvětlit?" dožadovala se Mei.

"Vždyť jste o tom četly," odsekla jí An.

"Četly, ale ještě jsme nikoho takového nepotkaly!" kontrovala jí Mai.

"Hele, ale my nejsme..." vzdala Her marnou snahu o změnu tématu a zkusila aspoň zachránit situaci.

"Žijete spolu!" obvinila ji Mei.

"Spíte na jedné posteli!" doplnila Mai, jako by šlo o nezvratný důkaz.

"Jste... homo-sexuální!" vítězoslavně vykřikla Mei.

Her vykřikla: "Ale já přece ne-... já nejsem...!"

Zakryla si oči rukama a vyskočila od stolu. Bezhlavě vyběhla ven z domu.

"Na tom přeci není nic špatného!" rozčílila se An. "Nány pitomý!" dodala pro sebe a vyběhla za Her.

"Her!" volala zoufale do tmy. Dívka už ale byla z doslechu. S očima plnýma slz a s hlavou k prasknutí bolavou změtí myšlenek a výkřiků, pádila bez rozmyslu, kam ji nohy nesly. V uších jí zněla poslední slova: "Jste homosexuální! Jste ho-mo-se-xu-ál-ní!"

A v jejím srdci zuřila osudová bitva.

"JÁ NEJSEM!!!" vykřikla napůl vzpurně a napůl zoufale.

"Já nejsem..." vzlykla a zhroutila se na zem.

Temný les kolem ní se hrozivě tyčil. Ona ale své okolí nevnímala. Měla pocit, že její srdce puká a trhá se na kusy. Ležela na jehličí a čekala, kdy umře.