Saffron

"To ho radši nechám spálit!" prohlásil nakvašeně stařík.

"Tiskařský stroj za tisíce zlatých?!" přeptal se nevěřícně redaktor Lainadan.

Starý muž pokrčil rameny. "Andor už svou šanci dostal. A tentokrát s přestěhováním redakce nesouhlasí ani soudce Sorti."

Heratrix vystoupila ze stínu.

Redaktor vykřikoval dál: "Spal si, co chceš, klidně budu psát a tisknout ručně!" 

Lainadan ji gestem zavolal blíž. Her neochotně přistoupila. "Tady slečna Heratrix už začala pracovat na vybavení redakce."

"Tak zase přestane," mávl rukou podrážděně stařec. Byl oblečen po řemeslnicku - hrubé oblečení překrývala kožená zástěra a za pasem měl zastrčené kladívko. "Andarijský šum jsme zakládali čtyři, a všichni z Thyru: Godrik, slečna Ruth, já a An Ara."

Při posledním jménu sebou Heratrix viditelně trhla.

"Co to vykládáš? Najal sis mě na Andarijské listy. Teprve pak jsem přibral Ruth a An a přejmenovali jsme se na Andorský šum. A na jedné z porad, kam jsi, Jindro, mimochodem vůbec nechodil..."

Oslovený stařík nesouhlasně odfrknul.

"... jsem byl zvolen šéfredaktorem. Takže rozhoduji já."

"Stroj se vyrobil v Thyrské republice a tam i zůstane! A redakční rada, která by o tom mohla rozhodnout, pokud je mi známo, se nesešla už..."

"K-kdyby bylo potřeba," nesměle se vmísila Her do hovoru, "hm... svolat redakční radu, tak já můžu... třeba říct slečně An..."

"Vem si svůj stroj a klidně si ho spal, nebo si založ vlastní noviny!"

"Ve skutečnosti už jsem zakládal dvoje," odsekl Jindra uštěpačně. "Jenže holt mám taky jiné povinnosti, než sedět a hrát si na pisálka. Zatímco někdo," významně si odkašlal, "celý dny sedí s perem v ruce a tajně kuje pikle. V Andoru už jeden stroj měli a nechali si ho shořet i s celou redakcí. A když Thyris nezištně nabídnul prostory na redakci..."

Heratrix se opřela o zídku s výrazem člověka, připraveného čekat dlouhé hodiny. Muži na sebe prskali ještě drahnou chvíli.

"Dobrá, svolejme tedy schůzi celé redakce. Godrik, já... ty," ušklíbl se starý řemeslník, "taky An Ara..."

Heratrix se probrala z letargie.

"Jsem zvědav, jak zrovna tu seženeš," jízlivě podotkl Lainadan.

"Já bych," zkusila to znovu Heratrix.

Obrátili k ní pozornost.

"...ji mohla zkusit najít. Dobře se známe." Lehce zrůžověla.

Oba znesváření muži se chvíli dohadovali nad termínem, až si vybojovali každý část svého vítězství a shodli se na následující sobotě. Heratrix se zachvěla při představě, že se znovu setká s An.

Netušila, že jí svitne naděje tak rychle. Jen o pár kroků dál, u žlabu před domem Dayerových, spatřila bělouše, který jí připomínal Aninu klisničku Naději. Tep se jí zrychlil. Po kratičkém zaváhání zaťukala.

Zaskočilo ji, když jí otevřela mladá dívka, kterou tam nikdy dřív neviděla.

"Bydlí tu Fortuna a Saffron?" optala se Her a snažila se zaostřit na nájemní tabulku.

Dívčina tvář vypadala posmutněle. "Fortu není doma a... Jste jejich známá? Pak byste asi něco měla vědět..."

Představila se jako Sirhell, otevřela dveře dokořán a ustoupila. Heratrix vešla dovnitř. Posadila se na nabídnutou židli.

"Saffron... měla nehodu..."

Heratrix zbledla jako stěna.

"Nebojte se, žije," ujistila ji rychle Sirhell. "Tedy... není mrtvá."

"Pojďte se mnou," vybídla ji, když viděla Heřin zmatený pohled.

Vystoupali do patra. Sirhell potichu otevřela dveře ložnice. Na veliké vyřezávané posteli s nebesy na bělostných poduškách spočívala Saffron. Sama snad bledší než hedvábný polštář, ležela nehnutě, mělký dech byl sotva znatelný. Na rukou i obličeji měla patrné pozůstatky nějakého ošklivého úrazu. Místnost zahalovala vůně bylinek smísená s pachem léčivých lektvarů. V druhém rohu pokoje, v hromadě barevných polštářků tiše oddychovala malá holčička se záplavou černých kudrnatých vlásků. Heratrix jí však v tuto chvíli nevěnovala sebemenší pozornost.

"V dole došlo k závalu," tlumeně promluvila Sirhell, "právě když tam pracovala. Vytáhli ji až po několika hodinách v hrozném stavu, a pořád ještě není jisté, jestli... jestli..."

Heratrix přistoupila k lůžku a nebohou Saffron lehce pohladila po vlasech. Přiklekla k ní a vzala její dlaň opatrně do svých. Chtěla jí říct, jak je jí to líto. A že doufá, že se z toho Saff brzy dostane. Že musí žít, musí bojovat... ale dokázala jen jemně hladit její ruku a po tvářích jí stékaly slzy bezmoci. Sirhell je nechala diskrétně o samotě.

Když scházela dolů po dřevěném schodišti, už věděla, kam se musí obrátit o pomoc.