Byla bez bot a zahalená jen pláštěm, Abe ji tedy nesl v náručí až ke dveřím cechu Strážců. Nemotorně otevřel dveře, prošel do svého bytu a jemně položil Heratrix na postel. Ta si okamžitě instinktivně přitáhla peřinu až ke krku. Byla bledá a ještě stále se třásla.

Heratrix ležela zhroucená na okraji lesa tak dlouho, až vysílením upadla do hlubokého spánku. Když se probudila, stále ještě ji obklopovala tma, prozářená jen stříbřitým světlem měsíce. Vrávoravě se postavila. Hlava jí třeštila a bolela jako v horečkách. Malátně se rozhlédla kolem a pak se vydala náhodným směrem do lesa. Nevěděla, kam jde, ani proč, nevnímala nic kolem sebe. Nevšimla si ani obrovského lesního orla, který nad její hlavou tiše vyhlížel kořist, dokud se střemhlav nesnesl až k ní...

To nedělní odpoledne se konal v Thyru trh. Her poctivě plnila sklady na svém stánku a ještě v době, kdy už lidé obsadili malé náměstí, nosila poslední kusy oděvů z domácí dílny. Poskládala poslední halenu na pult a rozhlédla se. Spatřila An v družném rozhovoru s dvěma dívkami štíhlé postavy. Her zaujalo, že obě měly na sobě stejné špičaté klobouky a stejné modré, splývavé róby. Předala instrukce obchodníkovi a zamířila k An.