První výprava za Bělovousým

Mé srdce už ti patří, tímto ti ještě odkazuji vše ostatní, co mám. Thyrský pronájem a věci v něm, i vše ostatní, co najdeš. Miluji Tě, ale nedokážu žít, když mi Tě vše připomíná. Jdu naproti Nistře. Tvá, navždy milující, An.

Her tiše kráčela neznámou krajinou. Míjela cizí lidi, cizí města, i lesy v těch končinách měly jinou řeč a podivnou vůni. Svitek s textem na rozloučenou ji provázel na všech cestách, kterými prošla. Vzpomínala na smutný začátek své cesty.

An odešla a nezanechala po sobě žádnou stopu. Když Her našla ten svitek, nadepsaný svým jménem, tušila, co se stalo. Při vzpomínce na to, jak An dopadla při svém prvním zmizení, se Her hrůzou zastavovalo srdce. Robin, číšnice v hospodě, kterou An vedla, nevěděla nic. "Vypadala velmi podivně, slečno Heratrix. Byla bledá, řekla jen, abych nezapomněla vyzvednout objednanou zásilku rubínového piva. Odešla jižní branou, však víte, tam, co začíná prales. Od té doby se nevrátila. A mně už docházejí zásoby. To ještě nikdy neudělala!"

Her si zamyšleně přejela po rameni, kde se jí hojila jizva od drápů černé pumy. Chodila do pralesa každý den, volala Anino jméno. Prales však mlčel a divoká zvěř jí dávala jasně najevo, že je zde nevítaným hostem. Po nocích se sama starala o oba opuštěné domy – Abegothův v Andoru i Anin v Thyru, aby se s ranním slunkem znovu vypravila hledat ztracenou An. Kouzelný komunikační krystal, jediné možné spojení s An, zůstával vyhaslý a chladný. A Abegoth o sobě od plesu nedal vědět jedinou zprávou.
"Možná je to znamení, že tady není moje místo," řekla si nakonec. "Snad to tak bohové chtěli, abych konečně splnila svůj úkol."

Následujícího rána vsypala do pokladničky thyrského pronájmu veškeré peníze, které měla, napsala lístek pro An, kdyby se vrátila, a vydala se nazdařbůh hledat bělovousého mága. Po cestách ji nesla věrná klisnička Agha, hustými lesy šly obě bok po boku. Když potkaly portál, bezmyšlenkovitě volila další města, jejichž jména jí už začínala splývat. Všude se vyptávala na starého mága s bílými vousy a modrýma očima. Nikdo o něm neslyšel.

Všechny nadějné stopy se ukázaly být falešné.

Jednoho podzimního dne ji přivítal překrásný Lewan s elegantními budovami s bílého dřeva, se zeleným podloubím z popínavých rostlin a se zahradními jezírky, v nichž se brouzdali dlouhonozí jeřábi - město obývané zejména elfy. Jestli se Nistra někde raduje, pak právě v tomto místě, pomyslela si Her a bodlo ji u srdce. Maličký ptáček slétl v tu chvíli z větve nedalekého stromu na cestičku před ni a spustil nádhernou písničku. Usmála se, vylovila z kapsy pár drobečků a nabídla je ptáčkovi. Ten na ni mrknul svým korálkovým okem, zobnul si drobečků a popoletěl kousek dál. Tam na ni zavolal, jako kdyby ji lákal za sebou. Usmála se a popošla za ním. Ptáček zase popoletěl. Za chvilku se tak dostali až k mořskému pobřeží. Tady ptáček zmizel. Her posmutněla, uvázala klisničku a posadila se na dřevěné molo. Cítila se hrozně sama.
Vtom ji cosi ťuklo do bosé nohy, natažené nad vodou. Her se naklonila a uviděla delfína. Vesele vyskočil a plácnul sebou zpátky do vody. Smutně se na něj pousmála, ale delfín se nenechal odbýt. Znovu a znovu ťukal Heratrix mokrým čumákem, dokud nevstala a nezačala si s ním hrát. Delfín se předváděl, skákal a dělal salta, jako by smutnou dívku chtěl za každou cenu rozveselit. Nakonec připlul až k ní a čekal. Sklonila se, aby ho pohladila, a když se ho dotkla, viděla, jak delfínovi z oka stéká veliká slza. Her se zarazila. Nejdřív ten pták a teď...
"An?!" vykřikla.
Ale delfín jen naposled plácnul ocasem do vody a zmizel pod hladinou. Her se zoufale rozplakala.

* * *

(únor 2008)