Zvedla hlavu a zaposlouchala se. Bušení na dveře Abegothova domu se ozvalo znovu. Odložila nastříhané plátno a vyhlédla z okna. Jednu z postav poznala rychle – ukecaný bard byl nezapomenutelný. Druhá postava, nejspíš muž, stála ve stínu, zahalená v nenápadně hnědé róbě. Sešla dolů a s tázavě pozvednutým obočím otevřela dveře.

Její spánek byl neklidný. Házela sebou na posteli, ze sna vzdychala a občas zamumlala pár nesrozumitelných slov.Bylo k půlnoci, když se najednou s výkřikem posadila na posteli. Oči měla vytřeštěné do tmy, ale neviděla svůj znovuzískaný domek. Její zrak zůstal ještě v říši spánku. Zase ten sen... ten stejný sen, který ji nelítostně budí ze spánku čím dál častěji.

Po několila měsících Heratrix ze zvyku procházela kolem dveří svého bývalého domova. Její sklopená hlava jí málem připravila o možnost přečíst si velmi zajímavý údaj na domovní tabulce:

THYRIS 21. PRONÁJEM ZAPLACEN. ZBÝVÁ 12 HODIN.

První cesta následujícího rána vedla Heratrix rovnou do Andoru. Od portálu zamířila do cechovního obchodu Stážců, nahlédla dovnitř a uviděla obchodního příručího, sklánějícího se nad účetní knihou. Odkašlala si. "Ehm, je tu prosím vás..."

Po skličujícím zážitku v Lewanu Her hned druhý den obrátila koníka na cestu domů. Nevnímala, kudy ji klisnička Agha nese, ale ta jakoby vycítila touhu své paní, neomylně zamířila k nejbližšímu městu a zastavila se až s nosem u portálového kamene. Her ji navedla doprostřed portálu a s úlevou poklepala na kámen. Na krátký okamžik měla pocit, že letí dlouhým černým tunelem. Chvíli ještě stála se zavřenýma očima a nasávala známou vůni Thyriského náměstí. Vonělo pískovcem, rozehřátým od poledního slunka, květinami z pečlivě udržovaných záhonů a cítila také směs česneku, koření a čerstvé pečínky, která se linula z otevřených dveří hospůdky.

Mé srdce už ti patří, tímto ti ještě odkazuji vše ostatní, co mám. Thyrský pronájem a věci v něm, i vše ostatní, co najdeš. Miluji Tě, ale nedokážu žít, když mi Tě vše připomíná.

O několik dní později jí An navrhla, aby společně zašly na tržiště, že potřebuje dokoupit zásoby do hospůdky. Her měla nákupy s An ráda, cestou si povídaly, An pečlivě zkoumala nabízené zboží a flirtovala s trhovci. Dnes však nešly na tržiště obvyklou cestou. An ji zavedla k romantickému jezírku, nad nímž byl na sloupech vystavěný dřevěný altánek.

Vydaly se spolu pěšky směrem k Thyru. Kapela v sále ještě vyhrávala a otevřenými okny je doprovázelo bujaré veselí tančících párů. Postupně utichalo a noční klid rušily jen občasné kroky strážných, ztěžka dopadajících na dlažbu andorských ulic. Sem tam někde zaržál kůň a cinkl podkovou o vrata svého stání.

Podzim přišel brzy a Abegoth se dosud nevrátil. Her přicházela do jeho domu každé ráno, vyřizovala zakázky, pravidelně chodila krmit ovce do pronajaté ohrady za Andorem, a když bylo třeba, pracovala také na Abegothově poli.

Her se už v novém světě cítila doma. Bylo to nejen díky klidnému životu, který jí dodával pocit bezpečí, ale zejména díky jejím nejbližším, s nimiž trávila svůj čas – An a Abegothovi.